Absurdistán
Tak nazývali Československou socialistickou republiku na Hlasu Ameriky koncem osmdesátých let.
Jsme o třicet let dál, ale... .
Střední školy a divadla jsme zavřeli dřív než bary a posilovny.
Venku se nesmí potkat víc než dva lidé, ale home offise nezavedla ani mnohá ministerstva.
Snížili jsme počet dní a hodin na úřadech, ale neposunuli jsme platnost propadlých dokumentů, ani povinnosti, které je tam třeba vyřídit, takže se tam kumuluje mnohem víc lidí, než obvykle (a pro jistotu jsme zrušili on line rezervační systém).
Děti si nesmí s kamarády zahrát na hřišti fotbal, ale supermarkety jsou plné seniorů, kteří tam vyjeli za slevovými akcemi.
Školy v přírodě se musely vrátit ze dne na den, ale welness pobyty rizikových skupin vesele pokračovaly ještě dva týdny.
Stát prosí o lékařskou pomoc, ale když se chtějí zapojit čeští lékaři, kteří dosud pracovali v zahraničí, trvá státu několik týdnů, než se vyřídí všechny formality a mohou nastoupit do nemocnic.
Vakcína je vyvinutá a podle všeho funguje, ale její schválení a nasazení podléhá tak přísným pravidlům, že ji bude možné použít zřejmě až na jaře.
Co je správné a co ne? Jak se v tom vyznat a jak se k celé věci postavit? A co říkat dětem? A co ony jednou budou těm svým vyprávět?
Přeji nám všem hodně moudrého nadhledu, odvahy a zároveň zodpovědnosti a také radost z každodenních maličkostí i vděčnost za to, že máme jeden druhého.
František
