Betlémská hvězda pro nás všechny
Tak už se nám to krátí. Nejen dny, ale i doba do Vánoc a, jak všichni doufáme, i zbytek pandemie. Ale také příchod slunovratu, na který letos připadá po mnoha set letech mimořádný astronomický a nebojím se říci i astrologický úkaz. A když mluvím o astrologii (fyzici prominou), mám na mysli nikoliv komerční horoskopy na stránkách novin a časopisů, ale dávnou touhu našich předků, často moudrých a precizních pozorovatelů, najít mezi jevy kolem nás a našimi životy nějaké souvislosti, smysl, řád. Spíše než věda to tehdy byla forma umění či meditace, tušení něčeho, co se dalo jen těžko exaktně vyjádřit nebo dokonce dokázat – řádu, harmonie a krásy překračující zdánlivě nahodilou změť každodenních událostí.
Proto si naši předci odedávna představovali planety a souhvězdí jako obrovské ručičky a ciferník, které ukazují čas světa. Nejen ten chronos, čas plynoucí z okamžiku do okamžiku, ale i čas zvaný kairos, který měl podle nich pro každý okamžik či období jinou kvalitu, přinášel jiné situace a výzvy. A úkolem člověka pak bylo zůstávat v harmonii, tak říkajíc ladit svůj život v souladu s tím akordem nebeských sfér, který právě zněl, a který bylo lze nejsnadněji vyčíst právě na obloze.
Na pondělí 21. připadá konjunkce, tj. velmi blízké přiblížení Jupitera a Saturnu. K té – dokonce třikrát zopakované došlo (i podle renomovaných astronomů jako je Jiří Grygar) i v době Kristova narození. To bylo pro „mudrce z východu“, kteří byli zřejmě právě astrologové oním znamením – viděli totiž, jak se třikrát přiblížil Saturn, coby „hvězda Židů“ a Jupiter, coby „hvězda králů“. Obvyklé znázornění Betlémské hvězdy jako komety totiž nemá logiku, protože ta byla (coby tzv. metla Boží) spojována spíše s pohromami a epidemiemi (je náhodou, že nejjasnější kometa za posledních 16 let s e objevila letos v létě?).
A tak může zítřejší událost být i pro nás znamením a výzvou k „cestě do Betléma“ za novým začátkem a nadějí. Výzvou, abychom obrátili své oči k (N)nebi (a vůbec nemusí vadit, jestliže bude zataženo), abychom se učili vnímat, že i nejpodivnější události mají hlubší smysl a řád a naše duše se od ostatních tvorů liší právě tím, že má touhu tento odvěký řád světa hledat, nalézat a zase ztrácet, ale právě tím vším se podílet i na jeho naplnění.
Přeji nám všem, aby ta letošní Betlémská hvězda prozářila naše temnoty novou nadějí, aby nás vedla ke světlu, které temnoty nedokážou pohltit. Ne tak, abychom se bezhlavě vraceli k tomu, co bylo dřív (a z čeho jsme i před pandemií byli často „na prášky“), ale tak, abychom dokázali objevit a naplnit novou kvalitu našich životů – možné prostší, pokornější a soucitnější, ale určitě opravdovější, krásnější a šťastnější
Se srdečným pozdravem
František
