Co je nejkrásnější, co je nejkrásnější?
Na kraji ulice sedávala stará žebračka, lidé chodili kolem ní a občas jí něco hodili do misky. Jednoho dne se u ní zastavil básník Maria Rilke, ale namísto peněz před ní položil nádhernou růži. Žebračka druhý den na svém místě neseděla a ani další a další den. Objevila se znovu až za týden.
Přátelé se Rilkeho ptali: „Z čeho ta žena celý týden žila?“
A Maria odpověděl: „Z té růže...“
Krásný příběh, že? Cítím, že krása není jen nějaký bonus, ale potřebujeme ji stejně jako vodu a vzduch. A možná ještě víc, sytí nás mírem, tichou radostí, je sama sobě odměnou i cílem. A jestliže je Krása vtělená do kvítku, kapky rosy nebo mezihvězdné mlhoviny, nejvíc září z tváře druhého člověka.
Se srdce děkuji vám všem, se kterými se můžeme setkávat na programech (o to víc si vás vážím, když přicházíte, i když nemusíte – je to akt skutečné vnitřní svobody a síly), zdravit se, jen tak si povídat nebo se jen usmát a jednoduše být spolu. Všem nám to moc dává a věřím, že všechna ta krása a radost, která přitom září proměňuje nejen každého z nás, ale i celý svět.
Děkuji, přátelé milí, těším se na další setkání!
František
