Co virus vzal a dal...
Děkuji všem, kdo čtete moje ranní zprávy za pozdravy a podporu. Často píšete, že už se těšíte, až to skončí a vše bude jako dřív. Včera jsem slyšel názor, že ale musíme přijmout, že už to nikdy nebude jako dřív. A nemyslím to nutně jako pesimistickou vizi.
Někdo věří, že budoucnost je daná, někdo, že ji zcela tvoříme svými činy. A co když je to tak i tak? Že budoucnost je tvořena nekonečnem možných kvantových stavů a to jaký se uskuteční (fyzici by řekli, jak vlnová funkce zkolabuje) není jen záležitostí náhody, ale stavu vědomí, kterým tento svět vnímáme, prožíváme a tedy i v jistém smyslu tvoříme? Nebo Vědomí, jehož je naše uvědomování a prožívání součástí?
Jedna z vás mi před pár dny napsala, že si vede deníček, ve kterém si mj. píše, co jí současná situace vzala, co nyní nemůže a co ji chybí. A vedle toho, co jí naopak dává, co jí naučila, čím ji obohatila. Když se nad tím zamyslím, nevím, jestli ten druhý sloupeček nebude nakonec mnohem delší, než ten první, jakkoli je současný stav (pro mě především jeho nejistotou) tíživý.
Budu rád, když se zamyslíte a třeba mi i napíšete, co vám v těchto dnech nejvíce chybí. A naopak, čím vás současná situace obohacuje, co jste si uvědomili, naučili se. Čím to vás a lidi kolem sebe udělalo lepšími nebo alespoň vytvořilo snahu takovými být.
A možná, že právě takové uvědomění a prožití v přítomnosti nám společně otevře dveře k té nejlepší verzi toho, co přijde. Držme si k tomu společně palce!
František
p.s. Včera vám přišel do mailu zápis z pedagogické porady, tak na to mrkněte, je tam dost důležitých věcí.
p.p.s. Pořád se ptáte, jak můžete pomáhat. Výzva na psaní pohádek pro pyšelské děti pořád platí. A určitě brzy ještě napíšeme další možnosti, které promýšlíme a připravujeme.
p.p.p.s. Paní psycholožka Lenka je vám stále k dispozici. Kdyby někdo potřeboval její telefon nebo mail, ozvěte se mi.
