Čtvrt roku
Dnes, 10. června (kdy shodou okolností končí podmínky) je to přesně tři měsíce, kdy jsme ráno oslavili 27. výročí založení školy (poslední Deli, která zbyla z oslavy, snědl J. teprve minulý týden). O hodinu přišla zpráva, že vláda zavírá školy. Těžká opona, která následně spadla, nás přenesla do jiného světa. Pro někoho do temného snu, pro jiné do ráje, každopádně štěrbinou v té oponě jsme všichni poznali, že svět a život je mnohem víc, než jsme si dosud mysleli. A že všechno může být ve vteřině úplně jinak.
Mnozí z nás starších jsme si dříve říkali, že by mladí měli zažít alespoň týden v socialismu, aby si vážili toho, co mají. A najednou někdo nahoře kývnul a stály se fronty, zavřely hranice, domovy i tváře a všude číhala tíseň. Naučilo nás to něco? Nebo jsme za tím zavřeli poklop a utíkáme dál?
Konečně se nadechujeme (a propo včera jsem si uvědomil, že je to teprve dva týdny, co se venku nemusí nosit roušky – pamatujete si to ještě?), znovu se potkáváme ve Stromovce (a doháníme podmínky – alespoň někteří) a možná ani nevnímáme, co všechno jsme dostali a každodenně dostáváme darem.
A tak bych vás, stejně jako v prvních týdnech, rád vyzval k vděčnosti – vnímejte zeleň stromů, tvář blízkého člověka, balzám hudby, vůně začínajícího léta, každý další den, který dostáváme ve svobodě.
A zkusme každý ten den naplnit něčím, co stojí za to, abyste na to i po letech vzpomínali (samozřejmě v dobrém).
Přeji vám hezký den a těším se zítra alespoň on line.
František
P.S. dnes máte na edukitu a na profilech tříd další úkoly k expedici. A je poslední příležitost pořešit podmínky – zkontrolujte si v edukitu, jestli máte předměty uzavřené a příp. volejte učitelům a řešte a řešte. Zítra už vyhlásíme, kdo jede a nejede na expedici a místo toho se bude pilně učit...
