Doba roušková...
Když před pár lety u nás začali nosit turisté z východní Asie roušky, asi se mnohý z nás shovívavě usmíval. A najednou je to tady a my jsme rádi, že se alespoň tím kouskem látky můžeme nebo vlastně musíme vzájemně chránit. A zároveň se rouška stává trendy, celý národ se pustil do šití, vymýšlíme originální vzory, řešíme materiály.
A tak, zatímco jsme situaci na začátku možná popírali nebo naopak podléhali panice, později jsme se v rychle přibývajících omezeních snažili alespoň chvilku nadechnout, v těchto dnech mnozí přemýšlí, jak pomoci. A symbolem této pomoci jsou právě roušky a jejich šití a je skvělé, že se tak opět projevilo, jak se v národě dokážeme spojit a aktivizovat především v těžkých časech.
Jsem rád, že jsme se mohli zapojit i my a tak postupně mj. vybavujeme rouškami děti a zaměstnance DD Pyšely, díky všem!
Pomoci může každý z nás ale i dalšími věcmi. Můžeme zavolat někomu osamělému, nejen babičce nebo dědečkovi (to je doufám samozřejmé), ale klidně i nějakému spolužákovi, spolužačce nebo i učiteli (určitě se jim po vás také stýská), můžeme poslat pozitivní myšlenku nebo modlitbu, napsat hezký vzkaz na sociální sítě namísto sdílení katastrofických prognóz nebo se rozhlédnout, jestli v našem okolí někdo nepotřebuje nějak podpořit nebo pomoci.
Ale nejvíc pomůžeme tak, že budeme chránit sebe i druhé, budeme trpěliví a sami pro sebe se snažit pochopit, co nás konkrétně může a má tato situace naučit.
Vzpomínám na vás a držím nám všem palce, ať se nám daří zachovat si důvěru v dobré konce i v to, že i malé světlo dokáže prosvítit i tu nejhlubší tmu.
Klidný den a vše dobré.
František
