Jak se nezbláznit...
Už jste slyšeli tu aktualizovanou pranostiku:
Březen... do karantény vlezem,
duben... ještě tam budem´,
květen... v blázinci se sejdem´.
Jsem rád, že v posledních dnech si voláme nebo píšeme s mnohými z vás a vnímám, jak celou tuto situaci každý prožívá jinak, ale těžká je pro všechny. Máme vlny pozitivní, ale i hodně temné. Na pozadí vnějších událostí se totiž chtě nechtě konfrontujeme sami se sebou, máme na to čas a často je to nezbytné. A to je často to nejtěžší setkání, protože sami před sebou neutečeme. Ale o tom už jsem psal.
Dnes bych chtěl připomenout pár tipů, které nám mohou pomoci současnou situaci zvládnout a které doporučují mnohé autority.
Především plánovat.
Na každý den, co chci zvládnout, vyčlenit si na jednotlivé úkoly a činnosti jasný čas a ten dodržet (a už jsem mnohokrát psal, že když se např. snažíte dělat na úkolech do školy, ale trvá vám to neúměrně dlouho, nechte toho, napište učiteli a domluvte se s ním, kde je problém), důležitou součástí takového plánu by měl být i řád vstávání a usínání, pohybu, času na relaxaci (ideálně ne u počítače, kde už i tak trávíte hodně času) – zahrát si na hudební nástroj, zatancovat free style, něco nakreslit...
Dobré je ale udělal si plán i na další období (i když je mi jasné, že je to v současné době těžké), alespoň na týden – čím který den ozvláštním, na co se v něm budu těšit nebo naopak co v něm překonám? K tomu by vám měl pomoci i přehled toho, kolik a jaké podmínky bude třeba plnit do jednotlivých předmětů, měl by od učitelů dorazit během tohoto týdne.
Pojmenovat a zvědomit emoce
Když si uvědomím a pojmenuji, co cítím, co mě trápí (nebo naopak vyvolává euforii, která může být opačnou mincí současného stavu, ale zaslepuje nás stejně), nebudou mě tyto stavy tak ovládat. Mohu si chvíli sednout, ztišit se, uvědomit si, co cítím a jaké pocity mi v těle tato emoce vyvolává. Tím je mohu alespoň trochu udržet na uzdě.
Udělat něco dobrého, pomoci druhým
Náš mozek je nastaven tak, že když uděláme něco pro druhé, máme z toho dobrý pocit. Takže to vlastně neděláme zas až tak jenom pro druhé, ale to je jedno, ne? Dneska jsem možnosti omezené, ale určitě jsou. Již jsem psal pár nápadů a budou následovat další – ať jsou to aktivity pro pyšelské děti, šití a rozdávání roušek, pomoc Baobabu, ale především potěšit někoho, kdo to potřebuje – třeba telefonátem nebo aspoň sms. Tím navíc vyjdeme ze svého sevření a získáme nadhled, který nám v těchto dnech zákonitě chybí.
Přijímat informace střídmě a realisticky
Psycholog Jan Vymětal to vyjádřil hezky: „Žít v reálném světě a ne v tom mediálním.“ Z tohoto hlediska je nejzrádnější pevninou internet, dávejte si dobrý pozor, co a z jakých zdrojů čtete nebo sledujete a kolik na tom strávíte času. A také, co to s vámi dělá. A vědomě s tím pracujte.
Tak, to by pro dnešek stačilo díky všem, kdo jste to dočetli až sem, budu rád za vaše zprávy a postřehy. Přeji vám klidný mrazivý ale i slunečný den.
František
