Jaro je tady!
I když to tak při pohledu z okna nevypadá, dneska začíná astronomické jaro. Slunce vstupuje do znamení berana a začíná své vítězné tažení oblohou.
Je to víc než rok, kdy to všechno začalo. Od časů, kdy jsme měli pocit, že už to za tři nebo čtyři týdny nevydržíme, že se prostě musí co nejdřív stát nějaký zázrak a zase bude líp… A zatím jsme po krátkém čase úlevy jen klesali do hlubiny.
Kolik pádů a vzestupů kdo z nás za ty měsíce zažil? A jak nás to proměnilo? Možná to teď působí, že chci rekapitulovat. Ne, nechci sebe ani vás planě utěšovat, že je všechno za námi, jen mě napadá, že navzdory všemu se zázrak konal.
I po tom roce jsme to pořád my. Pořád máme k sobě blízko (a možná mnohem víc, než kdykoliv dřív). Pořád se dokážeme smát, brečet i utěšovat. Dokážeme se posté zvednout, když nás události nebo naše vnitřní pouta srazily k zemi. A vidíme krásu ve věcech, které jsme dřív přehlíželi nebo považovali za samozřejmé.
Možná máte pocit, že píšu pořád o tom samém a máte pravdu. Život je symfonie, která je postavena jen na několika málo motivech. Jeho skladatel je ale dokázal geniálně rozvést, propojit, ukázat vždy v nových souvislostech a postupně gradovat do vítězného finále.
Možná je toto období jedno z nejdůležitějších, které je nám dáno v našem životě prožít. Ne přežít, ale skutečně ŽÍT, protože v tom prohloubení a opravdovosti, které z nás všechny tyhle události vykřesaly, můžeme mnohem lépe najít a uskutečnit sami sebe. A to je to nejdůležitější jaro našeho života, příležitost, kterou bychom skutečně neměli propást, protože se třeba jen tak nevrátí.
Přeji nám všem hodně sil a světla.
František
