Naše drahá Štěpánka odešla...
Milí přátelé, dnes ráno nás zastihla smutná zpráva, že naše kamarádka, kolegyně, máma a skvělá holka Štěpánka Čiperová odešla navždy z tohoto světa...
Už si vlastně ani nepamatuji, kdy jsem Štěpánu (tak si přála, abychom ji oslovovali, i když na Štěpánku si časem také zvykla) poznal poprvé. Ale myslím, že to bylo v Českém lese - mladá energická slečna v tee-pee v pohádkovém údolí, kam jsme přijeli s pár dzétány v dramatických srpnových dnech roku 2002. A pak studentka na praxi a hlavně mladá nadějná kolegyně, kterou přivedla Hanka H. mezi nás jako novou posilu.
Od začátku mě nadchla svojí houževnatostí, spolehlivostí a pílí. A i když její přípravy byly perfektní, vždy byla otevřená nechat se i poučit, snažila se růst a zlepšovat se. Vždy měla hodně svých starostí – nemoci a zdravotní trable jí „pronásledovaly“ mnoho let. A my jsme vždy obdivovali, jak se k nim statečně dokázala stavět a namísto, aby se nechala litovat, být posilou a povzbuzením všem dětem i dospělým kolem.
To ještě víc vyniklo, když začala pracovat jako výchovná poradkyně. Vždy si dokázala všímat všech, kteří potřebovali pomoct, podpořit, v obraně a ochraně opomíjených nebo dětí s problémy dokázala být a bít se jako lvice. Jejím velkým tématem byla práva dívek a žen, menšin, lidí na okraji, často vedla s lidmi odlišných názorů statečné disputace, dokázala říct a napomenout nahlas i v situacích, kdy ostatní opatrně mlčeli.
V těch časech už jsme měli tu čest opět v milovaném Českém lese slavit její svatbu s Erikem. A mezi sebou občas na výjezdech nebo akcích přivítat i jejich syna Jáchyma.
Když přijala velkou výzvu (což na PŠ platí obzvláště) stát se třídní učitelkou ksí, brala to nejen jako úkol, ale opravdové poslání. Vždy to byli „její ksíáni“, o každém z nich věděla snad všechno, dokázala vnímat všechny potřeby a včas podchytit problémy a napětí ve třídě a řešit je. A bylo mi ctí, že mě k tomu často přizvala a mohli jsme společenství této třídy formovat společně – každý ze svého pohledu a zkušeností.
Když před dvěma lety přišla zpráva, že má nádorové onemocnění, byl to šok nejen pro ní, ale i pro celý náš sbor. A opět se projevila její empatie a láska k dětem, když nás prosila, abychom ksíánů ani dalším třídám, v době, kdy jsme ještě zpracovávali odchod Simona, zatím neříkali, jak vážná diagnóza, zvláště v kombinaci s jejími dalšími zdravotními problémy to u ní je. Ale myslím, že ani ona, natož my ostatní jsme si tehdy ani v nejmenším nepřipustili špatný konec.
Léčba začala a vše vypadalo nadějně, ksíáni Štěpánu dokonce stihli navštívit a potěšit. Bohužel, pár měsíců nato se změnil svět. Již tak těžkou situaci doplnilo omezení pohybu, všudypřítomný strach a nejistota... Ale Štěpána opět neklesala na mysli, stále plánovala, kdy a jak se ke své práci učitelky vrátí, zajímala se o to, jak se kdo z nás nebo dětí (a zvláště její ksí má) mimo své náročné a často velmi bolestivé léčby se na další „úvazek“ věnovala distanční výuce malého Jáchyma.
Pro nás, kteří jsme v těch měsících ve srovnání s ní řešili „prkotiny“, byla velkou posilou a příkladem. Vždy dokázala poslat moudré slovo, povzbuzení, světlo, které mj. čerpala i ze své dlouholeté duchovní cesty. Z telefonických rozhovorů i zpráv od ní vždy vyzařoval hluboký mír a vědomí, že vše je tak, jak má být, že Bůh má všechno ve své ruce a není důvod se bát.
Na jaře 2020 se její stav začal zhoršovat. Opakované chemoterapie nezabíraly, naopak jí dostávaly do stále těžších stavů, k tomu se přidávaly záněty. Přesto jsme byli domluveni, že na konci června ráda přijde ke Stromu školy pozdravit nás všechny, ale nový zánět a vysoké horečky jí v tom zabránily. Poslední týdny už nedokázala chodit. Přesto stále odpovídala na zprávy, přijímala telefonáty, předávala mír a naději. „Být v přítomném okamžiku je velmi úlevné.“ napsala mi v jedné z posledních sms-sek.
Její trnitá, ale zcela naplněná cesta životem, prozářená Láskou a opravdovým hledání Pravdy vyústila do Světla dnes brzy ráno. Odešla doma v rodinném kruhu.
Ještě pár hodin před svým odchodem, kdy už téměř nemohla ani dýchat, poslala nám vzkaz: "Ahoj vsichni dekuji za vse co jsem s vami mohla zažít. Štepána "
Teprve, když někoho ztratíme si uvědomíme, jak moc nám dal, jak moc nám bude chybět, jak moc mu dlužíme. Přeji nám všem, ať nás i tato zkušenost ještě více spojí, dá nám více si uvědomovat všechno dobré a krásné v lidech, věcech i okamžicích kolem nás.
Štěpánka nám v tom určitě z „druhého břehu“ drží palce.
Om, šanti, šanti, šanti! Mír, mír, mír všemu bytí!
(oblíbená Štěpánčina sanskrtská modlitba)
Jménem rodiny ( ) zveme všechny, kteří budou mít čas na poslední rozloučení v sobotu 14. srpna od 11:00 v Motolském krematoriu. Kdo je ale na cestách nebo nemůžete, klidně se připojte i v duchu, určitě ještě zorganizujeme rozloučení v kruhu naší školy někdy v září.
