Navrhl mi Ondra...
... abych napsal, jak vypadá v tomto období můj den. Přišlo mi hloupé se vnucovat se svým soukromím, ale když se vás postupně ptalo víc, budiž (taky co má člověk každé ráno vymýšlet za „moudra“).
Vstávám kolem půl šesté s modlitbou a meditací, pak následuje rozcvička studená sprcha (na které jsem už závislý a je to paráda!). Pak sednu k nb, abych napsat a včas (do času společňáku) vyvěsil na web „slůvko na den“ (co teď právě čtete). Po snídani pak některé dny vyrážím do školy – nejen kvůli rychlejšímu internetu na on line vyučování a porady, ale i abych „změnil lokál“ a ujistil se, že alespoň něco je jako dřív. To ale chodím pěšky, abych spojil ochranu s tréningem, ale od nás z Kobylis to není daleko a Trojskou ulicí a přes most tam jsem za hoďku. Mnoho dní ale zůstávám pracovat doma. Na každý den si napíšu seznam úkolů a činností, které si postupně odškrtávám a je jich obvykle jedna A4.
Dopoledne jsou to hlavně e-maily a edukit s vašimi vzkazy a pracemi do školy, snažím se je každému nejen opravit, ale i něco osobního napsat a pozdravit vás. A to bývají v mé samotě často dojemné chvíle, díky zvláště za fotky od vás. Občas řeším i naše dobrovolnické aktivity, do kterých jste se mnozí zapojili – pomoc seniorům s rouškami i po telefonu, dálková spolupráce s Pyšely ad. A samozřejmě i „ředitelskou“ agendu – stěhování, přípravu porad s Markem, ladění práce s dalšími učiteli, komunikace s úřady. A samozřejmě chystám další práci pro vás J Pak alespoň na chvíli ven (Ďáblický háj máme naštěstí za domem).
Po obědě, který si přinesu (z oblíbené indické restaurace Govinda)nebo navařím obvykle do zásoby, se snažím vyhradit meditaci nebo psaní. A pak pokračuji u nb, obvykle už toho mám až nad hlavu a tak odpoledne věnuji hlavně telefonování. Vždycky se to vyvine tak, že je komu volat nebo mi voláte vy – ať již kvůli zkoušení na dálku, otázkám, jak to dál bude anebo jen, abyste mě pozdravili nebo se poradili, když je vám ouzko. To se ale snažím spojit s delší procházkou, takže do telefonu často huhlám přes roušku.
Po nešporách se obvykle dívám na televizní zprávy (i když někdy mě štve, jak melou stále to samé dokola) a po nich telefonuji svým rodičům, kteří žijí v domečku na vesnici kousek od Řípu. Večer si buď čtu (momentálně Werfelovu Píseň o Bernadettě) nebo se podívám na kousek Pána prstenů. No a kolem desáté zakončím studenou sprchou a s vděčností za uplynulý den se poroučím do postele.
Tak a je to venku, mám se prostě dobře, i když mi chybíte, přátelé milí. Ale myslím, že to k téhle době patří a tak stejně jako většina z vás, nacházím v tomto čase stále více pozitiv. To ale neznamená, že bych se netěšil, až vás zase všechny uvidím a společně si třeba na společňáku zazpíváme nebo vyrazíme někam do lesa na výlet nebo si zaplavat, i když je mi jasné, že na to si ještě chvilku počkáme.
Přeji hezký den všem.
František
p.s.: on ten společňák snad bude dost brzy – ale ten internetový, ladíme to s Matoušem, tak s nechte překvapit a občas koukněte na školní e-mail.
