Ohlédnutí za puťákem
Tak už je to skoro týden, co jsme se vrátili. A bylo to fajn, ještě jednou díky všem, kteří na přípravě letošního puťáku-vody podíleli. Hlavně oběma Markům, Mílovi Pražákovi, Adamovi a Tomášovi, Zoje, Bertíkovi ale i všem účestníkům.
Na tomto odkazu si můžete prohlédnout fotky od Zoji.
A JAKÉ TO BYLO?
V pondělí jsme vyrazili ze Strakonic po tradičním nákupu na jz. Déšť na cestě nám náledu neubral, naopak nás příjemně zchladil, takže večer a v noci jsme se po několika tropických dnech konečně normálně vyspali. Nocovalo se u Zoji na zahradě a u ní v obýváku (ježto bylo venku mokro) začali číst letošní knihu Čarodějova učně".
V úterý jsme zamířili podhůřím Šumavy nahoru a dolů a zase nahoru a dolů až na Javorník, takže k nějaké té tisícovce nad mořem. Všichni Maturovi nás s ani ne dvouletým Bertíkem nejen statečně doprovázeli, ale mnohdy i předbíhali. Večer nás pak čekal krásný výhled z Javorníku a skvělá česnečka a guláš.
Ve středu - podlení den pěší tůry - nás do dne přivítal jemný déšť (a také Zojiny palačinky:)). Ale ani déšť a mlha nás neodradily od výstupu na javornickou rozhlednu. Ale pak bylo pořád lépe a lépe. Další zastávkou byl hrad Kašperk a expozice "Jak se žilo ve středověku" a dále již téměř nekonečné putování do Sušice, kdy sice mnozí "mleli z posledního", ale všichni to nakonec dokázali a zdrávi došli.
Je třeba dodat, že celou dobu s námi statečně šli (a později i jeli) i tři kluci z DD Pyšely - Martin, Roman a Jakub. A byli moc fajn a všechno, byť mnohdy se zaťatými zuby, zvládli.
Večer nás čekalo grilování-opékání - konečně u řeky.
Čtvrtek ráno - vplouváme! I když nám to trvá dost dlouho, než přebalíme věco do barelů a domluvíme, se, kdo s kým jede (s malými problémy). Otava je krásná řeka, navíc krásně čistá - alespoň v té horní části. A tak plujeme a kocháme se, občas přečteme kapitolku, zastavíme na oběd... A kolem hory, stráně, sluníčko... Co vís si přát. Nocleh ve Střelských Hošticích.
Pátek pokračujeme poměrně "olejnatým" úsekem. Ve Strakonicích nás opouští Maturovi a Mates. Nastává snad největší krize celé akce - vedro by se dalo krájet a my přetahujeme velký technický jez ve Strakonicích. Ale pak se řeka pohne, objevují se další peřeje a konečně i Štěkeň, kde blbneme a užíváme koupání. A pak také ohně a malinovky, která v tom vedru opravdu bodla.
Sobota není jen ve znemení návratu. Plujeme ještě třináct kilometrů do Putimi, řeka se opět pročišťuje a i z nás jakoby únava padala a my měli více sil i radosti. Na místě jsme včas, v pořádku předáváme lodě (díky Adame a Dronte!) a po společné kofolové rundě míříme klidným kromek (!) na vlak. Tam také dočítáme knížku a jen neradi a pomalu se na Hlaváku v Praze všichni loučíme.
Tak hezké prázdniny a brzy na nějaké další akci nashledanou.
