Plánuji, plánuješ, plánujeme...
Tak se mi zdá, jakoby čas čekání nahradil čas plánování. Vláda plánuje rozvolňování opatření (celkem nové slovíčko, co?), podnikatelé plánují otevření obchodů, ministerstvo (ne)otevření škol. Vy plánujete plnění podmínek (doufám, že vy mladší už jste to třídním poslali a starší už to taky máte rozmyšlené), my plánujeme, jak to bude v tomto školním roce dál a jak to udělat, aby se mohli vidět alespoň ti z vás, kteří o to budou stát (a budeme to probírat na dnešní poradě).
Člověk jako asi jediný z tvorů na matičce Zemi plánuje, představuje si čas, který ještě není, tj. čas budoucí. A sebe a své okolí v tomto budoucím čase.
A nejde jenom o praktickou organizaci toho, co bude zítra, abychom k tomu směřovali už dnes. Jde i o to, že tím promítáme svoji křehkou existenci někam dál, v myšlenkách vkládáme sami sebe v jakémsi prodloužení času, máme pocit určité jistoty (nebo naopak nejistoty), že i tam budeme. Dáváme bezbřehému toku životního bytí hranice a řád. Byť by to byla jen představa toho, co nakoupíme, nebo s kým si zatelefonujeme.
Před pár týdny jsem ale napsal, že „nic tak nerozesměje Boha, jako když ho seznámíme se svými plány“, tak jak to tedy je?
Pro mě osobně, jako asi pro většinu lidí, je plánování důležité (a v těchto dobách obzvláště, ale o tom jsem už psal mnohokrát a vím, že mnozí z vás v tom pořád máte velké rezervy), pomáhá nám využít čas, zvládnout nejen věci, které se na nás valí, ale i ty, které nám dělají radost a jsou důležité bez toho, abychom měli „za krkem“ ranec restů. Pomáhá nám toho zvládnout mnohem víc a přitom zůstat v klidu. A dává nám i vědomí toho, že můžeme a máme měnit svět, byť jenom obyčejným úsměvem.
Navíc očekávání toho, co je před námi, touha a těšení se na něco, co tady ještě není, ale směřujeme k tomu, dává velké světlo i dnešku, byť může být i dost neveselý. Je v jistém smyslu je to projev svobodného ducha.
Zároveň je ale dobré, aby se pro nás plán nestal krunýřem nebo dokonce vězením. Abychom dokázali být otevření tomu, co přijde, vidět změnu ne jako tragédii, která naše plány boří, ale jako šanci, že plány nebo spíš svůj vlastní život můžeme naplnit jinak a třeba i mnohem lépe. Ale jedno nejde bez druhého a tak se nebojte plánovat, ale ani své plány měnit, když přijde čas.
Abyste se z obojího dovedli radovat a zachovali si i zvědavost nad tím, co nás v dalších dnech a týdnech čeká, vám ze srdce přeji spolu s krásným slunečným dnem.
František
ps: můžete rovnou začít, mrknout na edukit a hezky si dnešek rozplánovat. A nezapomeňte přitom na procházku nebo proběhnutí venku, čtení, zavolání prarodičům nebo nějakou společenskou hru s vašimi nejbližšími.
