Všemožné roztomilosti
Moc všechny zdravím a říkám si, jak si na novou situaci zvykáme. Napadlo mě, že kdyby většina z vás žila někde v Austrálii na farmách, byl by tenhle způsob učení úplně normální. A uvědomuji si, jak jsem některé z vás poznal mnohem víc v těchto časech, kdy se nevidíme, než obvykle, kdy jsme sice spolu, ale k vzájemnému otevření a sdílení není čas a jakoby ani důvod. Jak jsme si tou situací sobě navzájem duchovně mnohem blíž, vzácnější, tolerantnější, snad i moudřejší...
Kdysi jsem slyšel jedno moudro, že „vzdálenost přátele přibližuje, blízkost je vzdaluje...“ a říkám si, že na tom vlastně něco je (ale zároveň „všeho moc škodí“, takže se na vás vážně těším). Tak dost s příslovími, ať nejsem jako teta Kateřina ze SaturninaJ.
Jednu takovou „vzdálenou blízkost“ jsme zažili a zažíváme s vychovateli a dětmi z Pyšel. Po rouškách od našich dobrovolníků jsou to pohádky, které jste jim napsali. Tety a strejdové je dětem četli na skupinách a měly velký ohlas. Tady nám napsali pár reakcí a poslali pár obrázků. Díky moc všem (i Hance a Jitce za jejich redakci) a kdyby se někdo chtěl ještě zapojit, určitě je to možné.
Dneska nás čeká porada a to i společná se studentskými kapitány. Situace se zdá opět měnit a tak určitě není náhodou, že ve stejném čase bude jednat vláda, mj. o dřívějším uvolnění některých opatření. Tak se necháme překvapit. A vy se po dnešku můžete těšit na podobnější plán toho, co chceme v dalších týdnech a měsících společně podniknout. I když jak to bude je stále ve hvězdách.
Přeji hezký den a všechny srdečně zdravím.
