Pozdrav a poděkování z kraje za zrcadlem
Rád bych vás krátce seznámil se zajímavou spoluprací (nemám rád slovo projekt), která se nečekaně vyvinula během karantény. Moje kamarádka pracuje jako psychoterapeutka v psychiatrické nemocnici v Kosmonosech, a když jsme si psali, jak probíhá naše distanční studium i o tom, že oni jsme s pacienty zavření v areálu a celá situace jim na psychické pohodě moc nepřidá, napadlo ji, že by naše děti mohli pro klienty něco připravit.
Začátek byl jednoduchý – ksíáni v rámci hodiny biologie vytvořili zábavné vědomostní testy, které jsme jim poslali a které pacientům pomohli k mentální aktivizaci. Nečekaně ale i pobavení, protože některé otázky byly opravdu vtipné (stejné testy jsme pak poslali i do Pyšel, kde také posloužily).
Pak vznikl nápad další a to, že by naše děti vymyslely povídku nebo pohádku. Ale ne celou, ale jen začátek a pokračování by pak vymysleli v rámci terapeutické skupiny pacienti a poslali zpátky. Autor z našich studentů by pak na ně navázal, oni na něj... No a to tak dlouho, dokud to všechny bude bavit.
To už byla dobrovolná aktivita a na mojí výzvu chytili se tři primáni – Jáchym, Tomáš a Filip a také Anežka z tercie. A nastalo skutečné dobrodružství, nejen v postupně rozvíjeném příběhu, ale i v tom, jak se takhle na dálku navazovaly vztahy, předávalo se povzbuzení, do textů vtělovaly vlastní obavy i naděje. Kamarádka mi psala, jak nečekaně dobře to u klientů zafungovalo – na pokračování se vždycky těší, po čtení naváže společná diskuze s gejzíry nápadů, ze kterých se pak postupně vyloupne všeobecně přijaté pokračování. Pacienti byli po dlouhé době veselí, otevření, jakoby i takhle na dálku vnímali, že jsou pro druhé tam „za zdí“ důležití, že mají o důvod víc snažit se, aby to zvládli.
Pro naše to nebylo vždycky snadné, protože své práce má i v těchto dnech každý dost a tohle bylo úplně navíc. Ale prý, alespoň, jak mi to psali, je to taky moc bavilo, těšili se na to, jak jejich kolegové navážou a měli radost z toho, že jsou takhle užiteční.
V současné době je jeden příběh už úplně hotový další se také dokončují. Ale u toho nezůstane, protože pak, až se podaří udělat i ilustrace (a propo, neměl by někdo z těch, kdo to nyní čte na ilustrování chuť?), pošleme texty do Pyšel, aby udělaly radost i tam.
Na závěr mám pro vás dárek, protože jeden z pacientů, který byl obzvláště nadšený do naší spolupráce, složil a nahrál dvě písničky. A poslal je nám všem jako pozdrav a poděkování. Tu druhou – o koronaviru dokonce složil přímo pro naše děti. Tak tady jsou:
Vrabci na stromech:
Text 2
Píseň na povzbuzení:
Text 3
