Prázdniny? Prázdniny!
Včera jsme ve Stromovce rozdali vysvědčení a rozloučili se... Začínají prázdniny, ale nikdy to ještě nebylo tak zvláštní... Posuďte sami:
Se spoustou dětí a všemi kantory se loučíme jen na víkend, protože se hned v pondělí sejdeme na balení věcí ve škole. A podobně se spoustou z vás budeme scházet během celého léta...
Tři měsíce jsme se nesešli ve škole, ale jen venku – ve Stromovce, Šárce, Sv. Jánu, výletech (a propo, zjistili jsme, že heslo, že „škola není budova, ale živé společenství“, je pravdivější, než jsme si kdykoli mysleli).
Všechny aktivity za poslední čtvrt rok byly dobrovolné (přesto jsme byli spolu a myslím, že nám spolu bylo dobře), učení i všechny aktivita záležela v samostatnosti a iniciativě dětí (a taky skvělému nasazení jejich rodičů). Mnohé z aktivit připomínala spíše prázdninové.
Expedice začala, ale v terénu se uskuteční (doufáme) začátkem září, během července a srpna budou mnozí pokračovat v přípravě a plánování.
Stará forma naší práce a života se řízením osudu rozlomila a my se protáhli a obrátili oči ke sluníčku. Pustili jsme mnohé zvyky, role, úzkosti a očekávání a nadechli se volnosti a radosti. A vděčnosti za úplně samozřejmé věci. A poznali, že se opravdu máme rádi a jsme šťastní, když se můžeme společně v našem společenství setkávat, dýchat, žít... Že, ať bude cokoli, nejsme na to sami. Alespoň tak jsem to včera ve Stromovce cítil.
Slovo prázdniny jsou od slova prázdný. (i v jiných jazycích – vzpomenete, jak různě se to řekne?). Zůstaňme prázdní od toho, co nás spoutává uvnitř - od potřeby se nějak tvářit nebo předvádět. Od pocitu vlastní důležitosti nebo méněcennosti. I zbytečných očekávání a obav z toho, jak co dopadne nebo nedopadne. A do místa, které nám tak v srdci vznikne, nechme vstoupit úžas z každodenních krás, radost z blízkosti lidí, které máme rádi, uvědomění toho, že JSME a máme ve světě nezastupitelné místo.
Děkuji vám všem za podporu (i reakce na moje ranní vzkazy), buďme spolu i v dalších dnech i týdnech. Třeba s pocitem, že dobrodružství, o který jsme dřív jen četli nebo možná i snili, je tady a my jsme jeho součástí. Protože největší výzvou, nejnapínavějším dobrodružstvím a nejdůležitějším příběhem je náš život. Tak nepromarněme ani kousíček!
Krásné léto všem a já se občas ozvu.
František
