Realita pražského učitele v éře koronaviru
Sdílíme s vámi zápisky jednoho z našich učitelů reflektující dnešní situaci.
Realita pražského učitele v éře koronaviru:
pátek 18. září 2020 — I dnes se, stejně jako celý týden, učíme ve Stromovce. Má to své nepohodlí (jak učit s digitální aplikací Historylab bez počítače a internetu?). Ale zvykli jsme si a jsme relativně šťastní.
11:10 — končí přestávka a učitelská porada. Dohodli jsme se, že v pondělí se učíme zase venku, počasí by mělo vydržet.
12:02 — primátor Hřib informuje a média opakují, že se po dohodě s hygienou v Praze zavírají střední a vysoké školy.
12:40 — začíná přestávka. Zjistí to studenti sexty a řeknou nám to. Operativně se domlouváme s ředitelem, jak na to zareagujeme. Začínám se cítit frustrovaně, chci si užít poslední dvě hodiny práce, kterou mám rád, s dětmi na svobodě.
12:52 — primátor informuje a média opakují, že se vlastně s hygienou nedohodli a střední školy v Praze se nezavřou.
13:05 — náhodou to zjistíme a mezi pláčem a smíchem volíme s ředitelem ironický smích a dumáme nad tím, kdo je tady za většího blbce. Vybavujeme si, co o epidemii a hygienických opatřeních říkali primátor i premiér ještě docela nedávno.
14:00 — rozcházíme se domů s informací, že hygiena ponechá zavření škol jako záložní variantu pro nadcházející dny. Překvapí mě snad už jen to, že se v neděli dozvím, že v pondělí nemůžu do práce. Jako učitel občanky nedokážu bohužel před žáky předstírat, že ke kompetenci státních úřadů a volených zástupců vypořádat se se současnou situací chovám důvěru.
14:38 — jedu metrem na vlak domů jednu zastávku, vydýchaný vagon lidí v rouškách. Otevírám přes jednu paní okamžitě okna kolem sebe. Nikdo mě nenapodobuje. Připadám si jako exot. Každý z nás by měl dělat právě to, na co stačí.
