Reportáže z výjezdu do Sv. Jana pod Skalou
O pololetních prázdninách jsme jeli na dobrovolný výjezd do Sv. Jana pod Skalou. První úkol co měli zájemci o studium dělat, byla hra ve vlaku. Měli najít Báru Kadlecovou, která jim dala papír s různými úkoly, většinou matematickými. Další zkouška byla cesta samotná. Některé děti měly zabaleno tak, že měly velmi těžké batohy a šlo se jim špatně. Když jsme došli do sv. Jána, první co nás čekalo, bylo rozdělení na pokoje. Následovala velmi důležitá část každého normálního dne - oběd. Po obědě následovala šifrovací hra. Při ní, jak už je poznat z názvu, skupiny běhaly po baráku a luštily šifry. Pak jsme šli na brigádu. Rozdělili jsme se do 3 skupinek a vykonávali různé práce. Jedna skupina čistila chlévy, druhá tahala dřevo a třetí kosila lopuchy na louce. Poté následovala večeře. Po večeři následovaly různé aktivity a pak jsme šli spát.
Druhý den ráno, když jsme se vzbudili, byla rozcvička. Po rozcvičce následovala výborná snídaně. Po snídani jsme šli na výlet do lomů a ke křížku. Hráli jsme tam různé hry, například poklad. Hned jak jsme se vrátili domů, čekal nás výborný oběd v podobě ovocných knedlíků. Po poledním klidu následovalo soutěžní odpoledne – Riskuj, den trifidů, slovní hry apod. Poté bylo společné shromáždění, kde se vyhlašovaly výsledky her (hlavně dne trifidů). To už se ale všichni těšili na večeři, která se skládala z řízků a brambor. Všichni si pochutnali a následovali upíři a noční hra, což si (zřejmě) všichni užili. Pak se šlo spát.
Ráno byl budíček a poté samozřejmě rozcvička. Jelikož byla neděle, malá skupinka šla do kostela. Po snídani se již počítaly body za celý výjezd. Podle toho se pak rozdávaly součástky na stavbu robota Já-x. Následující hodinu a půl se stavěli roboti a lodě pro plavbu robotů na zpáteční cestu. Po závodu, jenž byl dost vyrovnaný se všichni odebrali zpět do budovy a vzali si svoje sbalené batohy. Cesta na vlak probíhala v klidu a vlak nás již dopravil na Hlavní nádraží.
Reportáž připravili bratři Bartůškovi (Lambda).
Prohlédnout si můžete i fotogalerii z výjezdu.
Reportáže uchazečů o studium
Den Trifidů
Jmenuji se Ota Svátek a moc rád bych na vaší škole studoval. Proto jsem s vámi jel do Svatého Jána pod Skalou, celé prázdniny bylo jedno velké dobrodružství… Ale nejvíc se mi líbila hra Den Trifidů. Probíhalo to tak, že si každý kromě Prefektů nasadil šátek přes oči a Prefektové nás vedli od stanoviště k stanovišti a plnili jsme různé úkoly. Například jsme hledali mince a pak je třídili, stavěli z klacíků hranici, orientovali se pomocí provázků J atd… Hra mě tak zaujala, že když jsme se vrátili hned jsem se vrhl do knihovny a knihu Den trifidů si tam našel. Ted jí s neuvěřitelným nadšením čtu.
Děkuji vám všem - Ota Svátek
Pololetní prázdniny ve Sv. Janu pod Skalou
Páteční ráno dne 31. 1. 2014 v 8.15 byl sraz na Hlavním nádraží před Vodafone. Já, Anežka, Mařenka a máma jsme na srazu byli v 8.10. Ještě dlouho poté jsme však čekali na opozdilce. Já jsem si šla odevzdat peníze a přihlášku. Taky jsem se dozvěděla číslo své skupinky. Skupinka se mi moc nezdála, ale po představení se mi líbila. Byla jsem ve skupince se Sárou, Dolmou, Otou, Kryštofem a ještě s dvěma prefekty, Tetřevem a Vaškem. Jakmile byli všichni, zavelel pan ředitel “NÁSTUP” a všichni nastoupili. Pan ředitel řekl něco k programu a už jsme si brali baťohy a šli k vlaku. Ve vlaku jsme našli jednu z vedoucích. Od ní jsme dostali úkoly a my je všechny vyřešili. Také jsme se představili a já všem členům skupinky nabídla mandarinku. Asi tři lidi si ji s radostí vzali. Cože? Jo! Tak už vystupujem v Srbsku a já, nebýt Sáry, si tašku s pizzou nechala ve vlaku. Začíná naše, asi šestikilometrová cesta do Svatého Jana pod Skalou. Po třech kilometrech se zastavujem a žáci, kteří se dostali na gymnázium, nám předvádějí zahajovací divadlo. Celovíkendová hra je: Robota Jáchího rozcupovali lítající myši a my jako skupinka ho musíme poskládat. Cesta pokračuje dál a já jsem si povídala se Sárou. Cesta uběhla docela rychle a my jsme konečně v cíli. Hurá, hurá, hurá!
Přijeli jsme a šli na oběd. Po obědě jsme šli na brigádu. Na brigádě si naše skupina odhlasovala tahání dřeva. Byla to docela zábava. Ostatní dělali: hrabání suchých bodláků a čištění kozích chlívků. Já a Sára jsme se hodně nasmály. Jeden z žáků si vytvořil bahenní skluzavku.
Vaše super Růža (Božka) Kasalová
Pololetní výjezd do Sv.Jána
Třídenní výjezd byl prima, nejvíc se mi líbilo vypouštění lodiček, které jsme si po skupinkách vyrobili a zprovoznili poslední den výjezdu čili v neděli. Měli jsme na to asi tak hodinu s tím, že si materiál musíme sehnat sami (s výjimkou trochy lepicí pásky, kterou jsme dostali). Pro svou loď si každá skupinka vymyslela jméno. Na loď jsme měli umístit robota Jáchýho ze špejlí a slámy, a vymyslet to tak, aby nespadl a dojel až do cíle. Lodička mojí skupiny (naše skupina se jmenovala Hmyz) byla vyrobena především z vrbového proutí. Organizátoři si taky postavili svoji loď. A nastal čas na vypouštění lodiček. Hmyzí loď se sice nepotápěla, ale byla dost pomalá, takže byla nějakou dobu úplně poslední (šestá). Časem se propracovala na třetí místo, nakonec dojela čtvrtá. Řeka, po které loďky jely, byla plná peřejí a spadaných klacků, ale většina z plavidel to zvládla dobře. Bohužel ne tak veliká loď, kterou si postavili pořadatelé závodu. Jejich loď byla tak obří, že se pořád sekala a uvízala. Když už to vypadalo, že loďka fakt už dál nepopluje, Sam skočil obětavě po pás do vody a zachránil ji. Nevím sice, která loďka dojela první a která poslední, ale vím, že to byla super zábava, kterou si všichni moc užili.
Kryštof Zapletal
Výlet do Sv. Jana
Byla jsem ve svatém Jánu a líbilo se mi úplně všechno, sedím tu teď nad prázdným papírem a marně se snažím rozhodnout, o čem budu psát, protože o VŠEM psát nemůžu. Nejlepší nebo spíš moc dobrý (protože nejlepší bylo úplně všechno!) bylo to, že jsem se skamarádila s Amálkou (na příjmení jsem se bohužel nezeptala), se kterou jsem chodila ve dvojici po kolejích, a taky bylo dobrý, když jsem šla vedle, za nebo před Gambim a Šárkou a poslouchala, co si povídají. Suprový byl den Trifidů, když mě popadli, ale já se držela nevimkoho přede mnou za ruku tak pevně a vytrvale, že mě zase pustili.
Taky mě překvapilo kuchařské umění paních kuchařek a to, že vařily jídla, která mi moc chutnala. Zoufalá jsem si přišla jenom na brigádě, když jsem nůžkama pižlala trs bodláků, a když jsem se ohlédla a viděla, jak David kosí jeden takový trs za druhým. Nejvíc radosti jsem prožila při závodě lodí, když jsme ani jednou nezkoušeli, jestli vůbec bude naše loď plavat! Ja-χ-ho jsme museli dát do skafandru (obalit izolepou), aby se při prvním nárazu nerozpadl. Čekala jsem od té lodi dost málo a považovala bych za úspěch, kdyby dojela. Že bude 1. a doveze i Ja-χ-ho, to jsem vážně nečekala. Moc se mi líbila i hra na upíry, když jsem se schovala za skříňku a jedna účastnice pod skříňku. Dlouho jsme tam byly a najednou slyším, že je upír blízko a drobný výkřik ze spodu a už už jsem si myslela, že mě najdou, ale ta holka byla hodný upír a ušetřila mne a upír, který našel ji, si mně nevšiml. Podruhé jsem se schovala tamtéž ještě s Amálkou a přikryly jsme se hadrem, který ležel opodál a tak strááááášně smrděl .... naštěstí byl suchý. Nechápu to, ale když přišli upíři, našli nejdříve Amálku a mě si zase nevšimli, i když mi koukala záda. Ale stejně mě nakonec našli! Mě se vlastně líbí všechny zvláštní, neočekávané věci (no vlastně skoro všechny). A sv. Ján byl takových drobných nečekaných okamžiků plný.
Julie Kadlecová
Pololetní prázdniny
Ahoj, já jsem Max a řeknu vám, jak jsem si užil pololetní prázdniny. Jeli jsme do Srbska vlakem a pak jsme šli pár kilometrů, než jsme tam došli. Byli jsme ubytováni ve škole, která byla zrekonstruována z kostela. Bydlelo se v pokojích a v jedné velké místnosti. Já jsem měl to štěstí, že na mě zbyla postel, velcí kluci spali na karimatkách na zemi. Líbily se mi různé hry, například jsme si měli vybrat otázky buď o přírodní škole, nebo o filmech. Také jsme si měli zvolit, za kolik bodů otázku chceme, čím víc bylo za tu otázku bodů, tím byla těžší. Moc se mi také líbila hra k filmu den Trifidů. Měli jsme zavázané oči a náš prefekt nás vedl po různých stanovištích, kde jsme plnili ledajaké úkoly, ale byli tam i vedoucí, kteří mě odvedli o pár metrů dál a celá skupinka za mnou musela jít. Velice se mi také líbila brigáda, kde jsme se rozdělili na 3 skupiny. První skupina šla na dřevo, druhá se postarala o farmu, uklidila tam a tak dále a třetí skupina, kde jsem byla já, šla připravit výběh koňům. Velcí, kteří to uměli s kosou, tak si vzali kosu, byly tam i srpy a pilky pro ostatní. Ti, kteří nic neměli, trhali bodláky a trávu rukavicemi. Moc se mi s vámi líbilo, byly to sice krátké, ale moc hezké pololetní prázdniny.
Max Eška
Celou akci provázel příběh o robůtkovi Já-chí. Řehoř nám poslal komixovou verzi toho, jak podle něj příběh dopadl. Děkujeme.
