Špulkova odvaha
V den dnešního výročí si přeci jen neodpustím jednu terezínskou a zároveň velmi povzbudivou vzpomínku.
Když končila válka a místní nacistické jednotky už Terezín opustili a prchaly na západ, stále hrozilo, že ustupující německá armáda vězně v ghettu zmasakruje. Bylo rozhodnuto, že bude dobré na kostelní věž vyvěsit zelenou vlajku, jako znak tyfové epidemie, která snad potenciální útočníky odradí. Protože ale vstup na věž byl zamčený, bylo třeba použít požární žebřík, který byl ale zase moc krátký.
Přihlásil se čtrnáctiletý Erik – Špulka, protože jako pomocník místního elektrikáře byl na výšky zvyklý. A podařilo se mu z žebříku dostat oknem do věže a pak až úplně nahoru, kde vlajku viditelně vyvěsil. Mj. i díky němu se vše zdařilo a vojenské jednotky se městu zdaleka vyhnuly a všichni se konce války dožili (bohužel někteří i po ní tyfu podlehli, město bylo dlouho v karanténě atd., ale k vojenskému masakru nedošlo).
I naše malé skutky a dokonce i ty, do kterých se nám třeba moc nechce, mohou mít zásadní význam nejen pro náš život, ale i pro svět kolem nás. Protože teprve čas ukáže, co bylo a co nebylo skutečně důležité.
Přeji nám všem, ať máme oči otevřené a dokážeme včas rozeznat, kde je naše místo a ve správnou chvíli přiložit ruku k dílu.
František
p.s. Tato příhoda se mj. stala základem poslední scény hry Terezínské zvony, která je dosud nejhranějším představením v historii Přírodní školy. Díky nýáni, Majdo, Vítku a všichni...
