Stará arabská bajka...
Mám rád arabskou bajku o zloději, který sám sebe třikrát potrestal. Muž kradl na trhu cibuli. Když ho pak přistihli, rozhodl moudrý soudce, že trest mu dá vybrat. Buď zaplatí padesát zlatých, nebo dostane padesát ran holí. Anebo sní pět kilo cibule.
Výtečník si samozřejmě vybral to zdánlivě nejpřijatelnější – pojídání cibule. Snědl první kilo, stěží zvládl druhé, při třetím už to ale nemohl vydržet a oznámil soudci, že chce raději těch padesát ran. Dopadlo to ale podobně, takže, když mu nakládali čtyřicátou, křičel, že to nevydrží, že raději zaplatí těch padesát zlatých. Takže dobrovolně sám sebe potrestal třikrát.
Už několik měsíců mi ten příběh připomíná jednání naší vlády. Zavřela školy, oddíly, kroužky, divadla a galerie, protože to bylo nejsnazší a nejméně to stojí. Když to nepomohlo, následovaly malé obchody, služby, sport, omezilo se scházení i venku. A když ani to nepomohlo, omezil se pohyb. Výroba je fetiš, na který se neodvažuje sáhnout a na jednou stranu je to pochopitelné. Doufejme, že to tedy už nebude potřeba, protože tu velkou pokutu by bylo potřeba zaplatit z naší společné peněženky.
Ale ať už bude ta tragikomedie pokračovat jakkoliv, už teď je jasné, že sociální izolace dětí a mladých lidí je oním pomyslným jedením pěti kil cibule, ze kterého budeme ještě hodně dlouho brečet. Bohužel všichni a nejen ti, kteří za nás takhle rozhodli.
Ale nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem, protože jako vždy v životě je to nakonec na nás. Děti jsou pokladem, dědictvím, posláním a smyslem našich životů. Zůstaňme jim nablízku, tak aby to cítily, naslouchejme jim, dejme zažit, že jsme tady a temnými časy s nimi jdeme ruku v ruce. Každý den a každá hodina se počítá!
Tak hodně sil a odvahy, přátelé.
František
