Temné chvilky
Svěřujete se mi mnozí, že v těchto dnech míváte temnější chvíle, pocity marnosti a bezmocnosti. Asi toho nejsme uchráněni nikdo a vlastně jsme to v životě určitě zažívali i dřív, ale dokázali jsme to často „přebít“ nějakou činností, setkáním, prací (mnohdy i nad rámec toho, co bylo nutné a vhodné). Nyní jsme mnohem víc sami se sebou, s nejbližšími (což je nejen krásné, ale také nejnáročnější), ve světle silných emocí a zároveň vyčerpanosti dlouhým čekáním najednou i ty malé problémy, úzkosti, pochybnosti dostávají sílu a přesvědčivost.
Ale je to podobně jako se snem, který se zdá skutečný a často děsivý, ale když se probudíme, rozplyne se jak pára nad hrncem.
Probudit se, je to správné slovo a instrukce. Nejen ze spánku, ale i denního snění, představ a obav, které nás pronásledují a ve kterých jsme často uvězněni. Cest je celá řada, ale mají společné, že se neobejdou bez námahy. Někdo pracuje s myslí a emocemi meditací, někomu pomáhá modlitba, další zase věnuje svůj čas a energii druhým nebo nějaké tvůrčí práci, ve které zapomene na sebe a své problémy.
A budu se znovu a znovu opakovat, ale nejrychlejší lék na takové chvíle je fyzický pohyb a fyzická únava, ideálně v přírodě, která sama o sobě je lékem. Čistě biologicky je totiž stres přípravou na nějakou akci – útěk nebo útok. Pokud necháme tuto energii v rovině mysli a emocí, nic dobrého z toho nevzejde. Pokud ji ale vybijeme v akci navenek, může se stát požehnáním a přinést nám nejen uklidnění, ale i nadhled a růst.
A tak zkusme využít dnešní den k něčemu z toho, co nám pomůže vnímat více světla. Ale určitě si zase „dejte do těla“ a uvidíte, jak pookřejete i na duchu. A když budete mít chuť, tak třeba i napište, co jste prožili a uvědomili si o sobě a o světě.
Přeji klidný den a vše dobré.
František
