Všechno má svůj čas...
Staří Řekové vyjadřovali náš pojem ČAS více slovy. Jednak Chronos, ve smyslu čas plynoucí, měřitelný, vyjádřitelný jeho množstvím, my bychom řekli fyzikální veličina J .Ten odpovídal mytologickému obrazu Krona (tj. Saturna) s kosou, požírajícího vlastní děti. Času, který nám ubývá a ubírá...
Druhým pojmem pro čas byl ale Kairos, který měl význam spíše jakési „kvality času“. Čas ve smyslu starozákonní knihy Kazatel:
„Všechno má svou dobu, každá činnost pod sluncem má svůj čas. Je čas k narození i čas k umírání, čas k sázení i čas ke sklízení zasetého. Je čas k zabíjení i čas k léčení, čas k boření i čas ke stavění. Je čas k pláči i čas k smíchu, čas k nářku i čas k tanci. Je čas k házení kamenů i čas k jejich sbírání, čas k objímání i čas k odříkání si objetí. Je čas k hledání i čas k ztrácení, čas k schovávání i čas k odhazování. Je čas k trhání i čas k sešívání, čas k mlčení i čas k mluvení. Je čas k milování i čas k nenávidění, čas k válce i čas k míru.“
Možná to známe i z vlastní zkušenosti, někdy je prostě „den blbec“, kdy se to všechno ... na jednu hromadu. Nebo naopak den, kdy potkáme několik lidí, které jsme už dlouho neviděli, nebo zase takový, kdy se mám všechno daří, až se tomu nestačíme divit.
Kairose Řekové znázorňovali jako běžícího mladíka: vpředu má dlouhou čupřinu vlasů, ale zadní část hlavy má vyholenou. Takže, když kolem nás běží, musíme ho chytit včas „za pačesy“, protože jestli ho necháme proběhnout a budeme ho snažit zachytit pozdě, už nám jen ruka sklouzne po plešce vzadu. A šance je ta tam. Krásný obraz, ne?
Každý čas je totiž příležitostí a na nás není, abychom ho popírali a hráli si na to, že je všechno jako dřív, ale naopak se zamysleli, co nám tento čas přináší, co nás má naučit, co v něm máme dělat. Abychom ho přijali, využili, „chytili za pačesy“. Protože co je jisté – všechno bude jednou minulostí a žádná šance se neopakuje zcela, tak jako Kairos se objevuje a zase rychle mizí.
Čím je pro nás tento čas? Co všechno už jsme během těch pár týdnů pochopili, ocenili, odhodili nebo naopak našli? Využijme ho jako příležitost, byť by si určitě každý z nás přál, aby všechno bylo zase jako dřív. Ale možná právě na tom, jak tyto chvíle prožijeme, jak se dokážeme proměnit a vyrůst, záleží, jaký život a možná i celý svět POTOM bude.
Přeji vám všem mír v srdci a klidnou sobotu.
František
p.s. včera začalo astronomické jaro, tak bude zase stále víc světla. Kéž i v našich srdcích.
p.p.s. děkuji všem, kdo mi píšete, že se vám líbí tohle moje ranní písání...
