Vyjití...
Ve středu za soumraku začal svátek Pesach (a také velikonoční třídenní, ale o tom si povíme až zítra). Ten příběh určitě každý zná: Hebreové byli otroky v Egyptě. A nebyla to žádná legrace, protože kromě těžké práce a nesvobodu se farao snažil omezit jejich počet a proto rozkázal vyvraždit malé chlapce. Mojžíše ale matka poslala v košíku po řece, kde ho našla faraonova sestra a vychovala jako vlastního. Když pak dospělý Mojžíš zjistil, že ve skutečnosti náleží k židovskému lidu a dopustil se na jejich obranu zločinu, uprchl na poušť, kde se setkal s Bohem – Hospodinem, který mu zjevil své jméno: Jsem, který jsem a vyzval ho, aby svůj národ z Egypta vyvedl.
Nebylo to vůbec snadné, takže se muselo udát mnoho nepříjemných zázračných událostí, aby farao souhlasil, že Hebrejce propustí. Pesach je právě tím večerem, kdy rodiny slavili večeři – beránka, nekvašený chléb a hořké byliny, aby další den vyšli z Egypta ke svobodě.
Že to ještě nebylo bez komplikací je nasnadě – všem se nám určitě vybaví moment, kdy Mojžíš svou holí rozděluje moře, aby celý národ mohl projít na druhou stranu.
Tento příběh, dávná událost, je zároveň jedním z nejdůležitějších archetypů – praobrazů našeho života. Také my jsme v nesvobodě, svázáni svými stereotypy, strachem, touhami, zastřeným pohledem, mnohdy i plány, nedostatkem láaky. Není náhoda, že Hospodin se představuje jako Ten, který jest. Také my máme především BÝT. Být sami sebou, najít se, přijmout a uskutečnit, jak by řekl O. Benedikt. Uvědomit si, kdo jsem a proč tady jsem. Jaký mám úkol. Přestat se dívat stále na své bolístky, ale naopak odhodit, co mě spoutává a probudit se ke svobodě, nadechnout se svobody bytí tady a teď. Možná to mnozí z nás v těchto dnech zažíváme obzvláště silně.
K tomuto vyjití ze symbolického Egypta v naší duši je potřeba odvaha, opravdovost a také důvěra. „Když je nouze nejvyšší, pomoc Boží nejbližší...“ říká lidová moudrost a mluví možná i o takovýchto chvílích v životě, kdy jsme zváni překročit dosavadní způsob přežívání a vykročit je skutečnému žití.
A jakkoli to ani po vyjití z Egypta neměl Mojžíš i celý jeho národ snadné (a několikrát si to sami dost pokazili – slušně řečeno), ten hlavní a nejdůležitější krok byl za nimi. A i my to musíme zkoušet znova a znova, ale určitě to stojí zato.
Přeji nám, ať to ve své duši alespoň na chvilku dokážeme.
A na závěr malý dárek: ten starý příběh a známá píseň, co si můžeme zazpívat skoro tak, jako bychom byli spolu. Najdete ji zde: https://www.youtube.com/watch?v=kUNaLB2m578
František
p.s. koho příběh Mojžíše zaujal, vřele doporučuji americký animovaný film pro celou rodinu Princ Egyptský.
