Vzpomínka na Tomáše

13. 06. 2020|Mgr. František Tichý

Toma jsem znal už jako malého kluka – v dzétě měl staršího bráchu a občas s námi někam jel. Věděli a s rodiči se shodli, že i když ho asi nečeká akademická dráha, bude fajn, když bude vyrůstat v dobré partě a tak nastoupil do ioty. Tehdy ještě neexistovaly státní přijímačky a tak jsme mohli přijmou i děti, kteří nebyli v učení jedničky, ale zasloužili si šanci. A tu Tomáš jednoznačně využil. Byl to skvělý kamarád, nezkazil žádnou legraci, kdykoli někdo něco potřeboval, byl ochotně nablízku. K tomu bych doplnil, že v něm byla zvláštní věrnost, kterou cítil každý, kdo si získal jeho důvěru.

Vzpomínám si, jak důležitá byla jeho role na expedici na Ralsku, kde v Markově skupině zkoumal zaniklá důlní díla. I úžasná pomoc na všech výjezdech, zvláště ale při vaření na pasece.
Nebylo proto náhodou, že po kvartě se rozhodl pro gastronomický obor, aby měl k té praxi blíž (stát navíc už harašil státními maturitami, které byly na gymplu vážně těžké). Šlo mu to výborně a práce ho bavila, navíc složil barmanské zkoušky a vyhrával jednu soutěž za druhou.

Zašel za námi často a vždycky přitom šířil dobrou náladu a optimismus. Vzpomínám si na jeho poslední návštěvu ještě na Stossu, kdy kantorům přinesl velkou krabici chlebíčků, vyprávěl, vzpomínal...
Když jsme se právě před pěti lety vrátili z expedice v Javořické vrchovině, přišla nečekaná zpráva, že Tomášek je po smrti. Nemohl jsem tomu uvěřit a stále se přesvědčoval, že je to nějaký omyl, že přece není možné, aby takový mladík jako Tom, odešel ze života dobrovolně, pár dní potom, co úspěšně dokončil školu a je obklopen skvělou milující rodinou. Ale byla to, bohužel pravda a dodnes nikdo neví, proč se tak rozhodl.

Byl to první student naši školy, který odešel na „druhý břeh“, který nám ukázal, jak je život křehký a pomíjivý i to, že vedle nás může být někdo, kdo vypadá, že má radosti a optimismu na rozdávání, ale v hloubce trpí tak, že to nedokáže unést.
A tak bych vás chtěl poprosit, abyste na něj v těchto dnech chvilinku vzpomněli, a věřím, že i on vzpomíná na nás a je s námi.

Mír s Tebou Tome. A díky za všechno, máme tě rádi!