Zemský ráj to na pohled...
Nevím, jak vy, ale já v tomto čase mnohem intenzivněji vnímám krásné věci. A nejvíc z nich přírodu (kam patří i krásní lidé, ale ty za rouškami není moc vidět). V zahrádkách kvetou tulipány, v lese fialky, orseje i sasanky, zářivě zeleně raší habry a buky.
Připomíná mi to klasickou historku (kterou jsem vám už také četl mnohokrát): mladý mnich medituje v lese a najednou uslyší řev – blíží se k němu tygr. Vezme nohy na ramena a utíká a utíká, ale šelma ho dožene k útesu. Tu si mnich všimne, že dolů visí liána a začne se spouštět dolů, ta je ale krátká a dole je hluboko a plno ostrých kamenů. A tak tam visí, nahoře tygr trpělivě čeká, a aby toho nebylo málo, odněkud se vynoří dvě myšky – červená a bílá a začnou kousat onu liánu, na které mladík visí. V té chvíli si mnich všimne, že vedle něj visí šlahoun ostružiní s nádhernými plody. Natáhne ruku, utrhne a ochutná. A vypravěč zakončuje, že nikdy nejedl tak výborné plody...
A to je všechno, výkladů je několik a můžete doma podiskutovat, jak tomu rozumíte vy. Jedním z nich je ale fakt, jak vnímáme věci v nebezpečí. I když my nejsme v tak svízelné situaci jako onen mnich, stejně nás současná omezení a nejistota mohou vést k tomu, že se na věci kolem nás budeme dívat s otevřenýma očima a srdcem. Pojďme to dneska zkusit a dívat se na krásu, která je všude kolem nás – nejvíce ale krásu přírody, jako bychom ji viděli poprvé. Tady a teď.
A ještě bonus – pojďte si zazpívat. Tady je text a video zde: https://youtu.be/WeGi3L_D2Ro
Rf: Ten kraj už je blízko a já cestu znám,
je bílá a jde skotskou plání,
jde úbočím skal a lučinami tam,
kde se nad Loch Lomond stín měkce sklání.
Ten kraj a ty louky a skály mám rád,
tu stráň, co se v zálivu koupá,
má láska, má láska se na mě bude smát,
tam kde nad Loch Lomond závoj mlh stoupá.
Rf:
Až přijde ten čas, vítr z hor začne vát
a v té chvíli kvést bude tráva,
má láska má láska v klín lůžko bude stlát,
tam kde sám Loch Lomond v rákosí spává.
P.S.: zítra od 9 hodin bude zase on line společňák, tak se těším.
