Zpomalit...
Celý svět se postupně zastavuje. Ještě netušíme, co z toho bude a trochu se bojíme, protože jsme léta žili ve stále zběsilejším tempu, vizích neustálého ekonomického růstu, stále nových podnětech, operačních systémech, úkolech, mířili jsme ke hvězdách často bez ohlédnutí.
A najednou jsme ve svých malých planetách a jen na dálku se spojujeme s ostatními světy a vesmírem mezi námi. Naše západní civilizace je na rozvoji a expanzi založená, vlastně je to i jedna z příčin jejího úspěchu, alespoň v té materiální a intelektové rovině.
Ale byly a jsou tady i jiné kultury – severoameričtí indiáni, staří Číňané, Indové, Tibeťané a možná stovky dalších civilizací, které žily často staletí nezměněny, v rovnováze s okolním prostředím i sami se sebou. Měli nad námi naopak převahu duchovní i duševní, kterou my dnes tak těžko hledáme.
A ti všichni říkají: zpomalte, málo mluvte navenek a snažte se vypnout i neustálý proud řeči vnitřní. Naslouchejte. Věnujte se naplno těm, kteří jsou právě nyní s vámi, prožívejte vědomě přítomný okamžik. Neposilujte své ego a pocit své neomylné skvělosti, ale naopak vnímejte s milosrdenstvím svoji vlastní křehkost jako šanci. Buďte jako děti.
Dost možná, že je celá tahle situace šancí se takové věci naučit, abychom si je v budoucím čase, až se zase svět vrátí do starých kolejí, dokázali udržet. Ale přejeme si skutečně, aby se úplně a ve všem do těch starých kolejí vrátil?
Přeji vám dnes dar se skutečně zastavit a spočinout a vědomě prožít Řeku života, jejíž jsme součástí.
František
P.S.: během dneška by vám i rodičům měl přijít e-mail s důležitými informacemi z včerejší učitelské porady, mj. úpravě podmínkového systému ve čtvrtém čtvrtletí.
