Podmínky a roční plán
Plán školního roku 2024/2025 najdete
ve školním kalendáři.
Kalendář akcí Přírodní školy pro veřejnost najdete
v tomto kalendáři.
Seznamy podmínek
pro školní rok 2024/2025:
Jak funguje podmínkový systém?
rozčlenění učiva do ucelených bloků, systém dílčích zkoušek
(úryvek z knihy Přírodní škola - Cesta jako cíl, František Tichý, 2011)
Každý vyučující může aplikovat podmínkový systém bez problému ve většině předmětů (problémem by snad mohla být matematika a cizí jazyky).
Zde je několik praktických poznámek:
- Rozčlenit obsah učiva do jasně definovaných celků – témat (podmínek).
Ať již je pro žáka povinné zvládnutí všech, nebo jen vybraných témat, podstatné je, že jsou požadavky vymezeny předem a zcela konkrétně. Ideální je seznam požadovaných témat pokud možno více konkretizovaných, který děti obdrží na začátku školního roku, nebo pololetí v písemné formě. Vzhledem k tomu, že vyučující stejně vypracovávají tematické plány, není to mnoho práce navíc. Je vhodné zde i konkretizovat požadavky na praktické dovednosti, nebo konkrétní tvůrčí výstupy (např. vytvoření modelu, Poznávačka přírodnin, nebo architektonických slohů apod.) To umožňuje dítěti zorientovat se v cílích i nárocích na něj kladených, a tedy se od počátku chopit mnohem aktivnější úlohy. Z tohoto hlediska je vhodné, pokud plnění vybraných úkolů není vázáno na probrání konkrétní učební látky ve škole, ale je možno je realizovat během roku.
- Jednotlivá témata – podmínky se plní uceleně.
Tj. jakmile je téma probráno, vyučující určí termín testu. Když dítě test „nenapíše“, nedostane pětku, ale musí si ho zopakovat ve volném čase a to tolikrát, dokud ho nezvládne. Doporučuji zavést v omezené míře i možnost špatně složenou zkoušku si opravit – tj. nechat se ve volném čase vyzkoušet znovu. Dobrým pravidlem by pak mělo být, že se dítěti bude počítat pouze lepší známka (jak říkám dětem: „jako je tomu ve sportu“). Je jasné, že opravy zkoušek (a zde důrazně doporučuji, aby opravy probíhaly alespoň zčásti ústně a vždy ve volném čase dětí, tj. ne před třídou v časovém stresu) kladou na čas i síly pedagoga nemalé nároky. Je to ale jediná cesta, jak prolomit anonymitu školního prostředí a žáky blíže poznat. Navíc má taková zkoušky vždy zároveň charakter konzultace, kantor má možnost věci znovu individuálně vysvětlit, zjistit, co děti vlastně nepochopily, formovat samostatné myšlení jednotlivých žáků a studentů. Při takové zkoušce je navíc mnohem více prostoru pro rozbor výkonu žáka, příp. i k tomu, abychom ho vyzvali, aby se sám pokusil zhodnotit (což většinou děti nemají rády – prý je to, jako bych se jich zeptal, kolik peněz chtějí za brigádu). Je velmi důležité, aby k těmto opravám byly vyzývány nejen děti, které zkoušku nesplnily vůbec, nebo velmi špatně, ale i ti dobří, kteří projevují o předmět zájem. U těch má při takových dozkušováních učitel možnost jít v tématu do hloubky, věnovat se individuálněji jejich směřování a formování.
- Je to všechno mnohem jednodušší, než by se mohlo zdát na první pohled.
Osobně jsem to tímto způsobem aplikoval i během svého krátkého působení na státní škole a považuji tento systém za mnohem přirozenější a praktičtější, než klasické známkování a bodování. Jak jsou již vysvětlit v předchozích kapitolách – sám student se zde stává aktivním činitelem procesu vlastního vzdělávání, řídící kategorií je skutečně jasně definovaný vzdělávací cíl a ne učitel. Ten se stává spolupracovníkem a průvodcem dítěte, nebo mladého člověka na cestě k tomuto cíli. Přesto je ale nutné doporučit několik technických detailů:
1) Dostatečně jasně informovat rodiče a vedení školy. Ideální je vypracovat pravidla nového systému písemně a dát je všem k dispozici. Obdobně pravidelně informovat a procesu probírání jednotlivých témat, toho, jaké zkoušky mohou mít již děti splněny a kdy jsou možnosti oprav. V dnešní době je nejlepší formou informovanosti skupinový e-mail všem rodičům.
2) Stanovit jasné konzultační hodiny, ve kterých bude kantor dovysvětlovat, nebo přezkušovat. Ideální je zavést systém zapisování studentů na konkrétní čas, analogicky zapisování na VŠ. Je třeba, aby by systém co nejjednodušší a odpovídal příslušné věkové kategorii.
3) Zodpovědně vést záznamy splněných a nesplněných zkoušek jednotlivých studentů, mít přehled.
4) Jasně stanovit a dodržovat, co se nastane, když žák nebude mít ke stanovenému datu (doporučují čtvrtletí) potřebný počet zkoušek (podmínek) splněn. V tomto případě doporučují čtvrtletní přezkoušení z celé látky – ideální je kombinace písemné a ústní formy. Známka z tohoto přezkoušení se již nedá opravit a započítává se do celkového průměru. Stejně účinné je ale včasné informování rodičů žáka o jeho problémech.
Perspektiva navazující na podmínkový systém
Lepší je, pokud včasné splnění všech potřebných podmínek nepředstavuje pouze „odškrtnutí povinností“, ale má určitý pozitivní výstup.
Konkrétně může jít o účast na vybrané akci koncem školního roku. Osobně jsem měl s vedením školy domluveno, že děti, které včas všechny podmínky splní, pojednou místo jednoho, nebo dvou dní výuky (+ víkend) na tematicky zaměřenou exkurzi, nebo modelové výzkumy, zatímco ostatní se zůstanou ve škole učit.
Asi vždycky záleží na konkrétní situaci a benevolenci vedení školy, domnívám se ale,že najít nějakou vhodnou perspektivu určitě nebude pro přemýšlivého pedagoga problém. Je ale velmi důležité, aby to nebyla akce pouze zábavného charakteru, ale naopak, aby byla spojena s nějakým odborným tématem, činnostmi vyžadující určitou odbornou erudici a mající svůj konkrétní smysl, a umožňující zažít dětem novou rovinu sebe sama a své vlastní hodnoty. Zábavy totiž mají mladí lidé dost, ale málokdo je učí, aby něco dokázali, překonali se, byly užiteční pro okolní svět (snad to nezní moc pateticky, ale mám na mysli konkrétní problémy vlastní obce, okolní krajiny apod. Kdo četl první část této knihy, nalezne snad dostatek inspirací). Domnívám se, že je zde vhodná spolupráce s místními úřady, muzei, nebo i vysokými školami. Několik námětů uvádím v dalších kapitolách a pokud to budete považovat za účelné, napište nám a my se vám pokusíme poradit.
Psychologicky velmi důležitým momentem těchto akcí je to, že si je studenti musí sami zasloužit. To výrazně zvyšuje jejich subjektivní hodnotu (a to tím více, čím více úsilí museli vynaložit). Poznáte sami, jak se to pozitivně projeví na přístupu a chování mladých lidí během takovéhoto projektu.
